Milej zlatej #47 – tysdopad 2024
Prokletí nadprůměrnosti | Vobčas řekne někdo něco, co ti votevře voči | Hafo knižní muziky za málo peněz | Copy, na kerý sem letos fuckt pyšnej
Prokletí nadprůměrnosti
V sedmičce mi naměřili kvÍQ stovusmnáct. Naši mě prostě jednoho dne vzali k ňáký psycholožce nebo tak něco a prej mám udělat ňáký testy, aby věděli, na kerú školu mě maj za rok přihlásit. Vím, že na někerý ty příklady sem čuměl jak půl zádele z křoví. Víc si z teho napamatuju. Pak už jen tu cifru.
Až na gymplu sem se v základech společenskejch věd dozvěděl, že bych jakože snad měl mít kvíkvé nadprůměrný. Tenkrát to čovek moh brát jako něco, na co může bejt pyšnej (i gdyš k temu přišel jak slepej k houslím a navíc mezi gymplákama to nebylo patrný).
Pozdějác sem to vnímal spíš jako prokletí. To se vyvíjelo ve třech fázích:
1. Adolescence: zoufalá Nevědomost
Nejdřív sem trpěl kvůlivá nevědomosti. Nechápal sem, jak můžou lidi krást, švindlovat, rubat se jak hovada, házet vajgly po zemi, volit komanče, volit populisty, nesbírat hovna po psech, prodávat chlast děckám, parkovat na chodníku, chodit pozdě, nepřijít vůbec…
Dyť já bych si nigdá nic takovýho nedovolil. A gdyš to mám v hlavě takhlenc nastavený já, musej to tak mejt všeci, ne?
2. Jinošství: zoufalá Nesmiřitelnost
To, co se zdálo hrozný během studií, se ti začlo jevit celkem úsměvný voproti tomu, cos zažíval pak. Těsně po vejšce mladický ideály poprvý naplno narazej do zdi reality. Vylezeš z bubliny naprůměrnejch člobrdů a potkáš se s normíky.
Během mudrcírování s kámošama ale přindeš na osvobozující prozření:
Ty vole, co po světě chceš, gdyš víc jak 80 % lidí je vypatlanějších než ty!
Jasně, zní to povýšenecky. Ale tak to fuckt míněný nebylo. Celá ta myšlenka měla sloužit jako alibi pro ty íkváče, keří se v mejch očích chovaj jak trotlové.
Čas samože vokázal, že tohle prozření bylo děsně falešný. Dlouhodobá úleva se totiž nekonala. Spíš sem se ještě víc zabejčil a nehodlal se smířit s tím, že to má věčina lidstva jináč. Začala fáze marnejch pokusů vo převýchovu.
Tyhle záchvěvy nesmiřitelnosti sem vobčas navopak prokládal totální rezignací. Něgdá sem dokonce normíkům záviděl bezstarostnej život: neřešej etiku, smysl života, estli je něco po deathlajnu.
Daj si pivsona, po sedmym vodejdou dom, tam si pustěj telku, vyžerou lednicu, pak si zašukaj nebo pohoní brko u péčka, na dobrou noc si daj šťopičku a spjej jak nemluvňata.
3. Dospělost: zoufalá Nedosažitelnost
Už si pochopil, že chování druhejch toho často má s kvíkvé společnýho asi tolik jako šprcguma s heverem. Vypadalo to konečně na vysbození. Jenže navopak přišel vyšší stupeň trápení. Přestal ses upínat na prkotiny současnosti a začals mudrcírovat vo stopě, kerou tu po sobě (ne)zanecháš.👇
Prokletí nadprůměrnosti: Dokážeš toho víc než většina lidí, ale nejseš geniální natolik, aby ses zapsal do dějin.
O svejch těžkejch limitech ses přesvědčoval nejen v hodinách matiky a pak logiky (byť si to zkoušel prorazit silou a dával sis z ní i volitelný semináře), ale třebas i během šifrovacích her. Jakmile v šifře byly jen čísla nebo čáry, věděls, že budeš při luštění na dvě věci: na hovno a na nic. Tenkrát si s tím zkoušel bojovat. Marně. Prostěs na to něměl.
Ale to furt nebyl konec všem trápením. Na ňáký šifry, matiku i logiku sere pes. Nejhorší je, že nemám buňky na to, abych stvořil ňáký dílo, pomocí kerýho tu po sobě zanechám nesmazatelnou stopu.
Dřív sem měl takovu teorii, že nemůžu vytvořit nic honosnýho, dokavaď mi neumře někdo dost blízkej. Říkal sem si, že geniální díla vznikaj až ze skutečný bolesti a kurevsky citlivý ztráty. Je fuckt, že gdyš mi vodešla první babička, pořádně to se mnou zamávalo a psal sem vo sto šest. Do šuplíku. Už ani nevim, kde to je.
Fčil už nemám ani jednoho prapředka, ale geniální dílo se ne a ne v tý mí kebuli vobjevit. Tož sem si tu teoriju upravil tak, že nemůžu napsat nic fanfárovýho, páč na to nemám buňky. Holt nésu geniální, tož jakýpak honění se za věčností.
Rakváčství: božský Smíření
Samože tohle befelem naordinovaný léčivo nefungovalo. Furt mě ta moje geniální nemohoucnost trápila. Dlouho. Pomohlo stárnutí. A negeniální tvorba. Třebas i datlování Milýho zlatýho.
Nevim, estli sou muka definitivně v čudu, ale fčíl se mi žije fajně. Říkám si, že to může bejt podobnej pocit, jako gdyš staří chlapi povídaj, jak se jim ulevilo, gdyš už je přestali zajímat ženský. Do toho mám zdá se daleko, páč v gatích mi furt panuje zdravej neklid. Ale to smíření s tím, že holt nemám mozek natolik kvalitní, abych cákal blahem při pohledu na integrály, je boží.
Ke zklidnění taky nejspíš pomohlo, že sem začal vidět i vobrácený strany vobou protipólů:
géniové sou často naprosto nepoužitelný v praktickym životě
normíci často nedokážou pochopit myšlenky nebo umění, kerý mě fuckt vobohacuje
OK. Nestvořím veledílo, ale umím zatlouct hřebík, hledat v jízdním řádu aji si vytřít prdel tak, abych neměl v trenclích vymalováno (Do smrti nezapomenu, jak mi něgdejší láska vyprávěla, že gdyš u nich nocoval tehdá největší žijící českej básník, hajzl si udělal v rohu jejich vobýváků. Děkuju – nechcu!).
Dobrá. Nic věčnýho tu po mně nezbude, ale můžu si aspoň užívat geniálních výtvorů vostatních. Můžu se radovat nad tím, že rozumím většině knížek (Zrovinka svý hranice testuju Wittgensteinem – no, nevim, estli to dám.), užívat si návštěvy galerií, slyšet příběhy (!) v klasický muzice.
Jasně. Genialita mi chybí v tvorbě i při luštění. A ano – vím, že Tmou nigdá nevyhraju. Ale už se tím nenechávám odradit nebo znechutit. Věnuju se vobojímu. Jen tak ňák moudřeji: Gdyš se vobjeví šifra bez písmenek nebo vobrázků, jdu radši nadupanějším parťákům uvařit čaj. BTW: Pokavaď jste 8. tysdoapdu potkali v nočním Brně stovky divnejch šulínů s čelovkama, byl jsem mezi nima.
Docvaklo mi taky, že moje limity jsou v někerejch situacích vlastně velkou předností: Genialita by mě dost pravděpodobně vomezovala:
v podnikání (nebo snad géniové ctí termíny a dohody? uměj si dobře zpočítat takový přízemnosti, mezi kerý patří třebas nutný náklady nebo marže?)
při tvorbě copy (to je dost založený na vcítění se do potřeb druhejch, ale pokavaď vim, géniové na tom s EQ moc dobře nebejvaj :))
při učení druhejch (géniové často neuměj „klesnout“ na úroveň negéniů, a nedokážou proto vysvětlovat tak, aby to pobral aji vobyč. smrtelník)
Poselství pro další životy
Proč to celý píšu semhlenc? Anžto si říkám, že lidi, co tohle čtou, musej patřit do podobný ligy. Géniové by těmahle srancama neztráceli čas. Normíci by je nejspíš nevocenili a dost možná ani nepobrali. Takže milí zlatí nadprůměrní, su ve svejch úvahách vedle jak ta jedle, nebo na tyhlenc věci koukáte podobně?
Kdybych žil znova, moc rád bych tohlenc všecko věděl v patnácti. Jenže by to stejně nefungovalo. Musel bych si to vodžít. Dostatečněkrát si namlátit čumák vo hranice. Svejch schopností i světonázorů druhejch.
A tak si nědělám iluze, že by tohle mudrcírování někomu z vás ňák zásadně pomohlo. Ale i tak má smysl vo tom psát. Jednak kvůlivá temu, co tvrdí Rick Rubin v citátu vo pár řádků níž. A taky kvůli ujištění:
Není hanba, vostuda nebo prohra, gdyš si čovek konečně přizná, že na někerý věci fuckt nemá a jiný vopravdu nemůže změnit. Prohrou by bylo jen to, kdyby kvůlivá tomu prozření čovek nafurt hodil flintu do žita a zahodil tak i to, v čem může bejt dobrej a užitečnej.
Fráze Hraj s kartama, cos dostal, není fráze.
Nemá cenu se vztekat, že nemáš v pazouře samý trumfy. Vyhrát se dá i tak, že chytře využiješ jedinou barvu.
A na ouplnej konec ještě mega fajny slova Rick Rubina. Stačí si v nich místo slova umění a umělec dosadit slova tvorba a tvůrce, a hendlenc jsou to krásný moudra aji pro nás nadprůměráky.
„Účelem umění není dosáhnout dokonalosti. Je jím sdílet to, kým jsme. A jak pohlížíme na svět.
„Díky umělcům můžeme vidět něco, co nevidíme, ale přesto dávno tušíme. Někdy to bývá pohled na svět, který se od toho našeho naprosto liší. Anebo se mu naopak až zázračně podobá, jako by se umělec díval přímo našima očima. V obou případech nám umělcova perspektiva připomíná, kým jsme a kým můžeme být."
A právě proto stojí za to tvořit, aji gdyš nemáme kvíkve stopade!
Vobčas řekne někdo něco, co ti votevře voči…
… a ty díky tomu přehodnotíš postoj, kerej si držel roky.
Tak třeba stavební jeřáby. Dycky sem je bral jako něco, co kazí panorama. Rozčilovaly mě, gdyš je nešlo dostat ze záběru foťáku. Hlavně pokavaď sem věděl, že se na tohlenc místo už nejspíš nigdá nepodívám.
Pak jakejsi architekt něgde prohlásil, že město bez jeřábů se nevyvíjí. Stagnuje. Nebo je dokonce mrtvý.
Vod tý doby na tyhle železný monstra koukám s porozuměním. Nebo dokonce s jakýmsi vědoucím vděkem.
Copy, na kerý sem letos fakt pyšnej?
Třeba tohlenc:
Funguju jako klíč, ne jako zámek.
Není to žádnej claim z houmpejdž, ale větička asi ze 69. řádku stránky O mně.
Nepřišla pozdě?
Záleží na tom, co je před ní.
O týhle větičce bychom mohli dlouze diskutovat:
❓Nezanikne v záplavě textů?
❓Není ji na stránku O mně škoda?
❓Neměla by sloužit aspoň jako mezinadpis?
Asi tušíte, že jsem ji do textů neplácl jen tak. Možná něgdá svý myšlenkový pochody rozeberu v dalším dílu Přepišme to (fčil ale dopisuju jinej).
Do tý doby se musíte spokojit s vlastníma úvahama a názorama. Pokud nemaj klouzat po povrchu, bude potřeba se začíst aspoň do ukázek 👇. Nejlíp ale uděláte, když se mrknete rovnou na celej web.
A nejen kvůli textům. Honza Barboříkovic je totiž dost zajímavej týpek, kerej tvoří podcast Sám sobě marketérem. To je pořad, na kerej bych fuckt chtěl narazit, gdyš sem v pravěku eště jako učitýlek stavěl e-shop mámě.
Hafo knižní muziky za málo peněz
Tenhle post překladatele Viktóra mi změnil čtenářskej život.
Při první návštěvě Levnoknih sem z tyhle devítky pobral šecko kromě Podmínky. Tu si tak trochen nechávám na horší časy, páč historický beletrii ouplně neholduju. Ale podle všeho nemusí bejt špatná ani tahle kniha.
Za tři dny sem zhltl (no jo, v bezstarostným dětství by to bylo za den) Bílej oceán. Totální nadšení. Ale dost možná vovlivněný mou láskou k severu a k Norsku vobzvlášť.
Nařídil sem si Jacobsena prokládat, abych se měl na co těšit. Takže pak sem sáhl po Bamalamě. Netypickej titul. Není to pro každýho. Ale! Někerý pasáže sou psaný podobným jazyčiskem jako Milej zlatej. Mega zajímavý, že takhlenc to v kebuli šrotuje taky někomu vonačejšímu.
Nakladatelství Pistorius je pro mě celkově velkej vobjev. To méno sem znal z vejšky. Ale kvality nakladatelství nee. Páč sem si už poctivě prolistoval aji všecky zbejvající knížky a z každý z nich si dal aji čtenářskou vokázku, můžu řéct, že je to takovej Melvil v beletrii: pečlivej výběr titulů, skvělá redakční práce, špičkový překlady (oproti temu číst Originály Adama Granta česky je fuckt utrpení).
Tož gdyš sem minulej tejden v Prostějově zmerčil Levňásky, nevodolal sem a pořídil sem si další dvě pistoriusky (jednu z nich – tentokrát českou – Ratajský les už mám taky zhltnutou) a navrch přidal dvě dánský knížky po 19 kačkách.
Lidi! Mně se tímhle naprosto vrátila chuť číst v beletrii zasejc něco jinýho než detektivky a reportážní romány.
Dík jak býk, Viktore! A vy, milí zlatí, nemáte zač.
CitYTáty
Kontext (jak postupovat při tvorbě):
„Pokud vám zrovna jde pilování od ruky, propracujte se až k ucelené hrubé verzi. Vezte se na tvůrčí vlně. Narazíte-li v rámci díla na nějakou část, která vám dělá potíže, nezastavujte se u ní, ale pokračujte dál. I když instinktivně chcete tvořit v logické posloupnosti, raději problematickou pasáž přeskočte, dokončete jiné části a pak se k ní vraťte.
Občas se řešení takových obtížných úseků samo vyjeví, jakmile vznikne celkový kontext. Most se staví snadněji, když víte, co se nachází na obou stranách.
Má to ještě jiný přínos. Když se zaobíráte částí uprostřed a nevíte kudy kam, může vás drtit vědomí, že jste teprve v půlce. Dokončíte-li zbytek konceptu a vrátíte se k oblasti, kterou jste vynechali, bude se vám nad ní přemýšlet snadněji, protože najednou už projekt od dotažení dělí posledních pět či deset procent. Jakmile je konec na dohled, hned má člověk větší motivaci.“
✄✄✄
Vopět Rick Rubin. Vopět genitální knížka Tvůrčí akt: Způsob bytí ve svět. Nejdřív mě překvapila úvodní nálož skoro až ezoterična. Ale pak! Pak to přišlo.
Dávkuju si ju po kapkách. Čtu ju už pár měsíců. Záměrně. Je v ní snad nějvětší koncentrace mouder na světe. A taky se děsím tý prázdnoty, kerou vočekávám po dočtení poslední stránečky. Tož ten voka mžik voddaluju.
Brikety poznání: Po vyslechnutí spalte!
V tystopadu sme si s Kavkáčem střihli druhý natáčecí dopoledne Fosilního paliva. Stihli sme vytvořit poudání pro šestej až devátej díl. Než se ale dostanou ven, musíte si chvilu počkat.
Čekání uběhne rychlejác při poslechu našich listopadovejch premiér:
#4 Proč si psát deníky
Pište si deník! Osobní, pracovní, podnikatelskej, klíďo všecko v jednom. Proč? Je to pomocník pro cestování v čase. A kruciální věc: abyste z deníku vytřískali co nejvíc, nestačí ho jen psát. Musíte v něm taky listovat!
#5 Asynchronní komunikace
Asynchronní komunikace je kámoš. Proč? Žijeme v době, kdy máme skoro všecko, jen ne čas. Existuje dokonce něco, čemu se říká časová chudoba – a tu ve svejch životech nechcem. Jak si čas chrání fosilové?
„Kdybych třímal tuhle knížečku v ruce před 10 lety, ušetřil bych si řadu držky naražení, bezesných nocí a měl už druhou paletu bankovek“
„Spolehlivý, seniorní freelance copywriter, který je dohledatelný online a má volnou kapacitu, je skoro přírodní úkaz.“
Pokud bych měl majzlem do šutru tesat jedinou větu z knihy „AHAbook: cenotvorba (nejen) pro copywritery“, byl by to point a název poslední kapitoly, který říká, že máte mnohem větší cenu, než si myslíte ⭐
Kolega Roman Věžník dal dohromady 10 kapitol s 10 nejzásadnějšími aha momenty z jeho podnikání. Kdo píše na volné noze ví, že tahle sranda ani zdaleka není jen o tom umět to špičkově se slovama ✍️ Je to častěji právě a hlavně o podnikání.
O principech, které jako freelancer ne/znáte a ne/respektujete 👁️ Dřív nebo později totiž volnonožec zjistí třeba, že:
👉 je dobré trackovat,
👉 je dobré nechat si platit i za komunikaci,
👉 je dobré pravidelně aktualizovat ceny,
👉 když do cenové nabídky započítá rezervu, klienty neokrádá,
👉 zlevnit není žádná ostuda.
Řeknu teď to hlavní. Kdybych třímal tuhle knížečku v ruce před 10 lety, ušetřil bych si řadu držky naražení, bezesných nocí a měl už druhou paletu bankovek ✅
Tak pravil Lukáš Bednařík. Dík jak býk! 🙏
Dík jak býk za…
Podporu věrnejch čtenářů tentokrát propiju s kamarády na Salonu vín – jedny z mála akcí, na kerý piju alkohol. Nebojte. Sou to dobře investovaný prašule. Nespěcháme. Bereme vzorek po vzorku. Od jedničky až po… stovku. Po kapkách. Pak se vracíme k těm, co nás zaujaly nejvíc. Odcházíme po svejch. Neblijeme. Neděláme bordel. Chováme se slušně. Kdo nevěří, aď do Valtic běží. Furt tam sme.
Za pozvání na víněnku tentokrát děkuju Martině a Honzovi 🙏 – voba mě podpořili vopakovaně! Až si říkám, jestli podobnejm člobrdíčkům nenabídnout možnost pravidelnýho bakšišování, kerý by se strhávalo automaticky. 😇
Milí, zlatí, jediná virtuální konvička chybí k prolomení magický hranice 2 000 KaČek za rok, vo kerý sem psal posledně. Snad tím nikoho neodradím, ale říkám si, že to by mohlo klapnout. Co myslíš? Jo! Zrovinka ty!
Malá domů
Takhle pomáhám (nejen) kolegáčkům copywriterům
💡AHAbook: Cenotvorba (nejen) pro copywritery – Čtení, který vás vobohatí. Nově aji v tištěný verzi!
📶 Konzultace a mentoring – Konstruktivní dialog, kterej vás posune na vyšší level.
🔎 Rozbor textů – Nechejte své copy zrentgenovat ostřížím zrakem. Zjistíme, kde je zakopaný pes. Ukážeme si zlepšováky. A třebas i něco společně přepíšeme.
🤝 Mastermind – Malá skupinka, velká důvěra, a hafo AHA momentů.
🪂 Tandovej mentoring – Když jeden mentor nestačí, vrhnou se na vás dva.
💰 Kurz cenotvorby – Wifikundace, který vám pomůžou makat míň za víc.
A pro firmičky by něco nebylo? Jasan že jo!
🎥 Základy copywritingu – online kurz pro člobrdy, co si chtěj psát texty sami. Jen za 555 KaČek!
🎓 Copyosvětovna = 2v1: školení copywritingu + textařskej workshop.
👫 Týmovej mentoring – hodíme vaše copýtkový nebo textařský voddělení do profesního gala.
A zadarmíčko bys neporadil? Klíďo. Nate!
🥢 Copyhubky – snadná kouzla pro lepší texty.
✍️ Přepišme.to – vysoká škola copywritingu.
🎩 Kouzla pro copywritery – telka pro kolegáčky.
🎧 Kouzlení se slovy 1 – profi natočenej audioblogísek
🎧 Kouzlení se slovy 2 – pro velký úspěch pokračování ;-)
Líbí se vám tohlencto čtivo a máte nutkání se revanšovat?
Přepošlete Milýho aji zlatýho kamarádům. Písněte mi, co se vám líbilo nejvíc. Nebo mi uvařte virtuální konvici tvůrčího čaje.
Teda, dík jak býk za tohle vydání! Za tipy na knížky i za přemítání nad tím, "proč jsou ostatní takoví debilové" (možná je to jen jiná verze "všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo") - zrovna je to dost aktuální :-)