Milej zlatej #39 – březenec 2024
10 000 hodin a budeš tak dobrej, že tě nepřehlídnou?
Proč (si) nemůžu jen hrát? To fuckt musím i trénovat?
„No bóže, tak jsem to zahrál vo nanosekundu rychlejác. Se toho zas tak moc nestalo, ne?
„Proč mě zastavuje kvůli chybě levý ruky, když se teď mám soustředit na tu pravou?“
„Šmarjápanic! To to nemůžu aspoň na začátku přehrát celý aji s chybama?!“
Asi ňák tak si užívám* plnění dalšího mládežnickýho snu. Něgdá na gymplu se mi děsně zalíbil zvuk skřipek. Nejspíš to bylo tím, že jsem si v tý době začal k rannímu učení pouštět Čtvero ročních vobdobí vod Tonyho Vivaldíka. Tam ty housle dělaj fuckt divy.
No jo, jenže v sedumnácti sem se cejtil starej na to, abych se začal učit fidlat. Správnej věk tak přišel až pár let před čtyřicítkou. Tehdá se do houslí zapsala moja starší dcéra (Pozdějác sem se dozvěděl, že to udělal jen kvůlivá temu, že sem kdysi napůl v žertu vyslovil přání, aby mi na funusu zafidlala.). Vyčul jsem šancu a hnedlenc na první hodinu dokvačil za její účou s prosíkem, že bych se taky jako chtěl naučit hrát zrovinka na tenhlenc nástroj.
Kupodivu mě nevyhodila. Tož sem si do týdne sehnal skřipky – půjčila mi je voddílová kolegyňa z orienťáku. Díky, Zuzko!
Kupodivu mě nevodradilo ani to, že moja pančí na konci školního roku z hrotovický ZUŠky vodešla. Holt jsem za ní začal jezdit do Brna.
Kupodivu mě nevodradilo ani to, že se mrška po pár letech z Brna vodstěhovala. Holt jsem za ní začal jezdit jinam.
Kupodivu mě nevodradily ani ty zvolání z úvodu dnešního psaní, se kterejma jsem dlouhý roky fajtil v kebuli. Naštěstí mi zavčas docvaklo, že přesně tohle jsou průvodní jevy záměrnýho tréninku. Jediný metody, která mě může fuckt někam posunout.
10 000 hodin a budeš tak dobrej, že tě nepřehlídnou?
Klíííd. Nechystám se na kari-éru houslovýho virtuóza. A vím, že mý fidlání bude dycky přehlídnutelný. V tom mezinadpisu „jen“ narážím na knížku, kerá mi celkem zásadně změnila život. Nejen profesní.
Malcolm Gladwell ve svý knížce Mimo řadu proslavil princip 10 000 hodin. Podle něj se dá mistrovství v každý voblasti dosáhnout, když už se jí čovek věnoval aspoň právě těch 10 000 hodin.
Kdyby to bylo fuckt tak jednoduchý, mistrem by byl každej druhej. Gladwell totiž řek jen Á. Bé dodává až Cal Newport ve svý knize Tak dobří, že vás nepřehlédnou.
Vono sice platí, že žádnej mistr se svýmu voboru nevěnoval míň než 10 000 hodin. Zároveň je ale taky fuckt, že spousta lidí, keří v něčem strávili klidně i násobky tyhle hodinový mety, mistry nejsou. V čem je háček?
V tom, JAK čovek těch 10 000 hodin dovopravdy prožije. Může si během nich jen tak nezávazně hrát ňáký skladbičky a písničky. Jo, když tímhle stráví 10 000 hodin, rozhodopádně bude fidlat líp než prvňáček v ZUŠce. Ale je tohle fuckt ta meta, kerý chce dosáhnout?
Že byste chtěli víc? Nedivím se. Jak na to? Přes šponování. Přes takzvanej záměrnej trénink. To je takovej trénink, kerej nám není příjemnej. Když se během cvičení necejtíme nepříjemně, uvízli jsme v mělčině průměrnosti – Ňůpórt říká, že jsme ustrnuli na přijatelný úrovni.
Když to nebolí, neposouváš se.
Pokavaď se nám ale podaří kousnout se a pustíme se do záměrnýho tréninku, máme podle Cala dost velkou šancu, že překonáme většinu kolegáčků. Vono je totiž fuckt, že dobrovolně se do přílišnýho šponování každej nežene. Dyť jen tak si něco brnkat, psát nebo čmárat je podstatně příjemnější. Ale jen do jistýho vokamžiku.
Příklady záměrnýho tréninku
✓ Dělá ti problém ňákej takt? Zapomeň na hraní celý skladby a driluj klidně jen čtyři noty. Furt dokola. Ne dvakrát. A dvacet vopakování bude taky málo.
✓ Je to kurevsky rychlý? Nechtěj to zahrát hned jak Paganini. Nauč se to nejdřív pomalu. Hodně pomalu. Zrychlovat začni, až s narůstající jistotou. A zrychluj postupně.
✓ Sjíždí ti smyčec moc k hmatníku (jakože doleva)? Lehce to přežeň a dej ho blíž ke kobylce (jakože doprava). Do lehkýho extrému. Díky tomu se nakonec pozice ustálí v kýženým středu (To mi připomíná tvarování stromků – větev taky vždycky vohneš vo něco víc, páč po uvolnění špagátu se krapet vrátí.).
Anál logicky se dají tyhle fígle přenýst do majstrštykování jakýkoliv činnosti. Když se budu chtít zlepšit třebas ve psaní, vyberu se nejpráf jednu věc, kerou budu šponovat.
Dejme tomu, že všude seru trpnej rod a chcu se toho zbavit. Tož vyhlásím tejden činnýho rodu. Ve všech svejch textech se zaměřím na to, že veškerý trpný rodstvo najdu, smáznu, nahradím. A v rámci cvíča to klidně našponuju do extrému – smáznu trpňáka aji tam, kde je celkem na místě.
Až zmáknu tuhlenc věc, můžu přejít k další. A pak zasejc k další. Důležitý ale je průběžně se vracet aji k těm „zmáknutejm“ a ujistit se, jestli v nich zase nejedu trochu šejdrem.
A na to fuckt potřebuješ učitelku?
Si piš. Bez ní bych to už dávno zabalil nebo hrál hůř jak bezrukej.
Moja úča je mile skromná, nebojí se zpražit mamuta mejch rozměrů a má se mnou svatou trpělivost. Pracovně jí říkám H4 (ale neví vo tom). Patří totiž do zástupu Haniček, kerý se výrazně zapsaly do mýho života. H0 = moja dětská láska z Rumburka (nula páč byla vočíslována až dodatečně), H1–H3 = prima kolegyně vod alfa klioše (chvilu jsem ho podezíral, že zaměstnankyně jinýho křestního ména ani nebere).
Ale zpátky k H4. Přesnějác k důležitosti učitele.
Nedílnou součástí záměrnýho tréninku je upřímná a někdy až nelítostná zpětná vazba. Když se čovek chce vopravdicky posunout, bez ní to fuckt nejde. Právě proto jsem si kdysi nechal naložit brutál feedback na mý texty vod nejlepšejšího copywritera. Právě proto si nechávám vosolit svý houslohraní vod H4.
(ne)Výhodou dnešní doby jestvuje, že zpětnou vazbu na všecko vám nemusí dávat enem čovek. Kdybych se neživil psaním a chtěl se v něm zlepšovat, klíďo píďo bych si na to najal AI. Řek bych jí třebas: nachystej mi cvíčo na vodhalení trpnejch rodů v textu. Pak mi zkontroluj, estli sem našel všecky a správně je přehodil do činnýho.
Já se ale rozhodopádně H4 vzdávat nechcu. Aji když mě to každej tejden stojí dvě hodiny v autě (aspoň si mám kdy poslechnout všecky ty Tvůrcasty, Tajný jazyky, 50 pod 50, SámSoběMarketéry a další podcastíky), benál a ňáký love.
Co mi učitelka z masa a kostí přináší voproti AI? Tož třebas právě kontakt s někým dalším z masa a kostí. Vono totiž bejt na volný haksně a bydlet v malý zádeli kdesi v podhůří jaderný elektrárny, to není z hlediska socializace žádnej med.
No, ale hlavně! Díky H4 vím, že starýho psa novejm kouskům naučíš, ale blbě se vodnaučuje zlozvyky. Kdyby mě neviděla hrát naživo, sotva by mi řekla, že tahám smyčec moc za záda, mám housle na vemeni místo na rameni a tak.
A taky čoveku řekne vobčas takový věci, kerý v něm ňákou dobu šrotujou, chvilu se jim brání, vobčas se kvůli nim aji vzteká, ale nakonec jim dá rád za pravdu.
Takovejch storek bych měl hafo. Jedna za všechny. Po dvou letech hraní jsem si nechal udělat elektrický housle (to sou ty modrý). Chtěl jsem tím uspíšit houslový pokroky.
H4 mi k tomu tenkrát řekla, že elektrickej nástroj mi toho hodně vodpustí, ale nigdá z něj nedostanu to, co z klasiky. A poradila mi taky, ať ouplně nezanevřu na svý prastarý analogáče, ať na nich trénuju a na elektriky hraju třebas za vodměnu.
No! Vůbec se mi do toho nechtělo. Na elektrický skřipky jsem hrál tak, že se to dalo aspoň trochu poslouchat. Jenže su hlava hloubavá, takže jsem hloubal aji nad slovy H4 a tu a tam si zahrál aji na analogáče.
Jak sem na tom dneska? Na elektriky sedá prach. Strašně si užívám „vobyčejnskej“ nástroj. A při vší neskromnosti bych řek, že na něj hraju vo dost líp než tehdá na elektriky.
Tohle by se mnou AI nesvedla.
Vodpovědi na fňukání z úvodu
A cože by H4 řekla na mý ublíženecký povzdechy? (Všecky by se daly vlastně shrnout do lamáckýho zvolání: „To fuckt nemůžu hrát s chybama?)
Ne, nemůžeš. Jináč by sis to zafixoval. Platí jednoduchý pravidlo: Musíš to slyšet víckrát dobře než blbě. Když to zahraješ 100 x špatně, musíš to slyšet 101 x dobře, abys to měl v sobě uložený správně.
Aby nedošlo k ňáký mejlce. S chybama mě učí hrát taky. Ale v jiný situaci než při šponování. Na konci každýho cvíča mám za úkol zahrát skladbu přes mrtvoly. Když udělám chybu, mám se z ní vysekat. Dělat jako by nic a hrát dál. Prostě udržet kamennou tvář, aji když mě posere čáp.
*Fšeho s mírou
Až po drahný době mi docvaklo, že záměrnej trénink je dobrej sluha, ale zlej pán. Když jde vo profesní rozvoj, jdu do něj naplno.
Když jde ale vo koníčky, jsem na sebe vo dost míň přísnej. Jinak by se koníček mohl potichu vytrácet, až by mi z něj zbyl jen neradostnej chomout.
Wifikundace
Pište jako programátor! 😇
„Ta AI píše děsný srance. Nechápu, jak se nad tím lidi můžou tak rozplývat.“
Já to chápu.
Dost totiž záleží na tom, jak vysoko má čovek vstupní práh. Jako kopíwrajtr můžu nad texty, který vyflusne AI, kroutit hlavou.* Jasan, že bych je spíchl daleko líp. Není divu. Vždyť psaní je můj každodenní chleba.
Když ale AI využiju na něco, v čem plavu asi jako ryba v oleji, budu nadšenej.
✅ Vyzkoušeno!
Nasypal jsem do AI první díly Profikety a řekl jí, ať mi z toho udělá web. Zadání bylo prostý:
✓ žádný grafický kudrlinky
✓ font připomínající strojopis
✓ responzivita
✓ wifikundace, která po rozkliknutí zobrazí vobsah vybranýho dílu
První vejsledek pod minutu. Kopíruju kód na web. Není to špatný, ale chtěl bych upravit eště tohlenc a tutamto.
🤔 Není problém. Napíšu svý přání do četu a AI mi vokamžitě nahazuje upravenej kód. A dokonce mi u novejch řádků přidá aji komentář, kterej vysvětluje, k čemu slouží ta doplněná změť znaků. Naprosto skvělý pro učení a pochopení!
Vyměníme si takhle ještě pár zpráv a do hodiny mám hotovo.
Jasně. Není to dokonalý. Kodéři a programátoři by nad výsledkem možná kroutili hlavou. Kód by určo napsali líp. Není divu. Je to jejich každodenní chléb.
🔝Já jsem ale nadšenej. Podobně jako je z AI textů nadšenej člověk, kterej se neživí psaním.
Nemusím rozumět kódérský hatmatilce. Nemusím ztrácet čas výběrem kodéra. Nemusím čekat, až si na mě udělá čas. Když nepotřebuju naprosto dokonalej vejsledek vyladěnej do posledního puntíku, je to značka ideál!
🔗 Že byste chtěli vidět tu webovku? Račte juknout!
* Ale vod tý doby, co jsem začal používat jazykovej model Claude, to rozhodopádně nedělám.
Prem – AI porovnávačka. Grátis!
Chtěli byste vytvořit jedno zadání a dostat na něj výstup až vod čtyř (klidně i placenejch) LLM zadáčo?
Zkuste PREM. Při běžným používání jsem během 3 tejdnů nenarazil na kapacitní vomezení.
Během jara možná spustím něco novýho
Chcete bejt u toho? Žádná probléma!
Copypátečnický narozky
Jsem neskutečně vděčnej za skupinku exotů, keří si (trošku nešťastně) říkaj Copypátečníci.
Jsou to přesně 3 roky, co jsme se sešli poprvý. Vod tý doby jsme sdíleli zkušenosti na 18 tříhodinovejch vysíláních a užili si taky několik hospůdkovejch mecheche, který se protáhly do kuropění.
Řeknu vám, že z hlediska podpory, profesního růstu a duševní hyeny mě za 7 járů, co hopsám na volné haksně, nepotkalo nic lepšejšího.
Za vším přitom stála nevinná zmínka v 2. (!) čísle ňůsletru Milej zlatej. Tehdá jsem utrousil, že mi nějaká takováhlenc skupinka chybí. Načrtl jsem, jak by měla vypadat. Naznačil, koho bych do ní draftoval.
Vejsledek? Odpovědělo mi tolik zájemců, že by mohly vzniknout z fleku tři podobný grupy.
Plácáte se v nejistotách? Chcete dát na frak svý neznalosti v bezpečným prostředí? Rádi byste se inspirovali u zkušenejch kolegáčků? Založte si podobnej spolek spřízněnejch duší. (Jen mu dejte lepší jméno. 😇) Fuckt nebudete litovat!
🙏 Díky za vše, parťáci!
👗 Bára
👸 Eva
✏️ Nina
❌ Dalibor
🇯🇵 Dan
🐦 Martin
🧌 Martin
🚙 Láďa
Veršovánky mýho srdéčka
aneb Co bych kdykoliv zarecitoval zpaměti
S něžnou opatrností prdím
abych se neposral
Egon Bondy: Ožralá PrahaKdo zažil, moc dobře rozumí. Kdo tvrdí, že nezažil, kecá.
Socsíťový pšouky
Fčíl pšoukám míň, páč mě socky čím dál tím víc sejří (A nejsem sám. Všimli jste si třeba toho, že markeťácká čarodka si v dubenci dává komplet socsíťovej šábes?).
❓ Jak je možný, že píšu vo motorkách, když na ně ani nemám papíry?
🪓 Pište, jako byste měli sekeru na krku: Buď vysekáte zbytečnosti, nebo čtenář sekne se čtením.
✅ Jakou barvu mají mít tlačítka a proč je to zrovna #125357?
Dík jak býk!
Minulý číslo s milejma zlatejma čtenářama fuckt zarezonovalo. Soudě aspoň podle počtu herců tutaj na Sabsteku a E-milových vodpovědí. No a Kristyna s Filipem mě dokonce pozvali na virtuální konvičku čajiska.
Dík jak býk! Za jejich dary jsem si uvařil tuhle lehce oblbovací lahůdku a popíjím ju při datlování Milýho zlatýho.
(Při psaní tentokrát poslouchám You're Under Arrest vod Májlse Dejvise. Týpka si vobčas pouštím už pár járů, ale k tomudle albu sem se dostal až fčíl na doporučení Mišeliny ze 3 Ká. Dost dobrý!)
Malá domů
Takhle pomáhám (nejen) kolegáčkům copywriterům
💡AHAbook: Cenotvorba (nejen) pro copywritery – Čtení, které vás vobohatí.
📶 Konzultace a mentoring – Konstruktivní dialog, kterej vás posune na vyšší level.
🤝 Mastermind – Malá skupinka, velká důvěra, a hafo AHA momentů.
🔎 Rozbor textů – Nechejte své copy zrentgenovat ostřížím zrakem. Zjistíme, kde je zakopaný pes. Ukážeme si zlepšováky. A třebas i něco společně přepíšeme.
🪂 Tandovej mentoring – Když jeden mentor nestačí, vrhnou se na vás dva.
💰 Kurz cenotvorby – Wifikundace, který vám pomůžou makat míň za víc.
A pro firmičky by něco nebylo? Jasan že jo!
🎥 Základy copywritingu – online kurz pro člobrdy, co si chtěj psát texty sami. Jen za 725 KaČek!
🎓 Copyosvětovna = 2v1: školení copywritingu + textařskej workshop.
👫 Týmovej mentoring – hodíme vaše copýtkový nebo textařský voddělení do profesního gala.
A zadarmíčko bys neporadil? Klíďo. Nate!
🥢 Copyhubky – snadná kouzla pro lepší texty.
✍️ Přepišme.to – vysoká škola copywritingu.
🎩 Kouzla pro copywritery – telka pro kolegáčky.
🎧 Kouzlení se slovy 1 – profi natočenej audioblogísek
🎧 Kouzlení se slovy 2 – pro velký úspěch pokračování ;-)
Líbí se vám tohlencto čtivo a máte nutkání se revanšovat?
Přepošlete Milýho aji zlatýho kamarádům. Písněte mi, co se vám líbilo nejvíc. Nebo mi uvařte virtuální konvici tvůrčího čaje.
Ať se s houslemi daří! Mě to pořád baví, hraju od sedmi let 🙂 A díky za prima čtení!
Za Egona ➡️👏🏻👏🏻 Zapomenutá, zajímavá postava.