Milej zlatej #25 – ledenec 2023
Vyděržaj, tvůrče. Někde tam jsou!
Dneska jsou to přesně dva roky vod chvíle, kdy jsem do světa poslal první číslo Milýho zlatýho. Na jedinou adresu. Psal jsem sám sobě.
Vod tý doby se toho dost změnilo. Třebas to, že výroční číslo vodchází už komplet ze Substacku. Na 457 adres. Nigdá by mě nenapadlo, že tenhle můj kokotskej jazyk, kerej dává dost zabrat kebuli, dokáže vygenerovat takovouhle mega grupu čtenářů. 🙏
Vyděržaj, tvůrče! Někde tam jsou
Vidím to snad měsíc co měsíc. Nejdřív velký vohlášky novýho projektu, projektíku či projektíčku. Fanfáry řvou, salvy dělujou, bublinky šampáňujou. A dál? Jedno číslo, druhý číslo. Se skřípěním zubů třetí. Pak většinou šmitec. A v duši nejspíš ublíženeckej pocit: Voni tu moju genialitu nechápou, nechcou, nevoceňujou. Nasrat!
Taky jsem si tím prošel. Akorát s jedním vobřím rozdílem. Nic jsem nevodpískal po třetím číslu. Vydržel jsem aspoň rok, nebo 26 čísel. ;-) Tepráf pak jsem hodil ručník do ringu. Ale vlastně jsem ho ani nenechal dopadnout. Furt si tam tak ňák levituje, páč vodstavený projektíky můžu z fleku kdykoliv znova rozjet.
Co tím vším chcu říct? Že úspěch fuckt nepřijde přes noc. A většinou ani přes rok. Jo, taky jsem v to kdysi naivně doufal. Když jsem strávil tři zádele hodin nad psaním prvního blogpostu, čekal jsem, že si z něj všichni ucvrknou blahem a kolektivní únik týhle tekutiny mi vokamžitě přinese slávu, prachy a nadupanej pracovní kalendář.
Vonen článek měl tehdá celkem vohlas. Dokonce ho vocenil aji Nejlepšejší copywriter. Ale ve vejsledku to bylo jen jedno učůrnutí do bezbřehýho onlajnovýho voceánu.
Trvalo kurevsky dlouho, než se mi ta lopota začala vracet. Tož si říkám, milí zlatí, že když tenhle škandální ňůsletr slaví narozky, moh bych se s váma podělit vo pár tvůrcovskejch postřehů. Tutaj sou.
3 věci, který se mi při tvorbě vosvědčily, ale vám nemusej fungovat 😇
1. Vodložená vodměna je sladší než ta vokamžitá
Veškerej svůj pracovní čas můžu rvát klientům. To mi vokamžitě hodí hafo dukátů. Jenže já se rozhod jinak. Pár váčků se zlaťáky si nechám utýct, abych místo nich pozdějác dostal pořádný pytle.
Část svý kapacity totiž investuju do vlastních projektů. Kvůlivá tomu nevydělám tolik, kolik bych hnedka mohl, ale díky poctivýmu a vytrvalýmu tvoření vlastních projektů si buduju jméno, učím se a zvyšuju hodnotu svý práce. Jak si, dejme tomu po roce, budu stát v porovnání s kolegáčkem, kterej se rozhodl pro vokamžitou vodměnu? Ve hře jsou tři scénáře:
A) Vydělám si víc. A klidně vo dost.
B) Vydělám si stejně, ale vo dost míň se na to nadřu.
C) Vydělám si míň (i když se mám královsky), ale jen kvůlivá tomu, že na rozdíl vod kolegáčka si místo práce po nocích a vejkendech radši užívám života.
Zříct se vokamžitý vodměny není lehký. Stojí to nejen prašule, ale taky čas a energii. To všecko navíc pořádně vokoření vostrý návaly pochybností. Jenže pokavaď čovek vydrží dostatečně dlouho, vodložená vodměna bejvá vo dost větší, trvalejší a stojí na pevnejch základech, který jde dál rozvíjet.
Furt jsem vás nepřesvědčil? Tak zmerčete! Přichází kruciální prozření:
Když se rozloučíte s klientem, všechno, co jste při spolupráci vytvořili, bude dál sloužit jemu.
Vše, co jste vložili do svejch projektů, zůstane navždycky vaše.
2. Vopičení vede tak akorát do pralesa zapomnění
Když jsem v roce 2017 tvořil vonen první článek na blog, byl to vočistec. Nejdřív jsem (snad kvůlivá přeceňovaný knize Kraď jako umělec) podlehl epigonství. Prostě jsem to chtěl napsat tak trochu jako Bohuš a tak trochu jako Šenkapoun. Jenže tahle ottokapounština byla ladná asi tak, jako kdybyste zkřížili tryskomyš s lenochodem.
Tož jsem všecko spláchl do vécka a napsal to fuckt po svým. Po letech samotnej Pavel Šenkapounů na CopyCampu zařadil můj prasopis (třebas tvůrče místo tvůrce, žáno) mezi 10 origoš autorskej stylů českýho copywritingu a vocenil ho nálepkou nenasytný metaforický vobžerství. Všiml by si mě tenhlenc zpívající copywriter, kdybych se po něm jen vopičil? Maximálně by se mejm neumělejm snahám vo nápodobu zasmál. Vono totiž platí, že když styl nejde vod srdíčka, nepomůže vám ani štěstíčko.
A z tohodlenc ranku ještě jedna storka. Děsně jsem záviděl Ottoslavovi a pozdějác aji Mišelině Mužíkový jejich twitrový projekty. Zdálo se mi genitttální, že si pomocí takovejch mega krátkejch postíků dělaj skvělý promo. Dlouho jsem mudroval nad tím, jak vytvořit podobnej seroš: 365 čehosi.
Pár nápadů se mi v kebuli vylíhlo. Ale nigdá nespatřily světlo světa. Naštěstí. Nakonec se mi podařilo prorazit s formátem, kterej byl naprosto, ale fuckt naprosto protikladnej. Ano, bylo to kurevsky dlouhý Přepišme.to, kerý dodnes voceňujou aji matadoři.
Na druhýho Bohuše, Šenkapouna nebo Mužíkovou není nikdo zvědavej.
Na novou štiku, která rozvíří stojatý vody, rozhodopádně jo.
A že se jich už víc než pár vobjevilo: 👗 🤖 ✏️. A líhnou se další.
3. Vyděržaj! Někde tam jsou. Jen vo nich nevíš
Když čovek zaklekne do startovních bloků svýho projektu, nejenže nemá na dohled svůj cíl, ale nevidí ani svý fanoušky. Tvoření naštěstí není sprint, ale spíš ultra maraton. S přibývajícími kilásky se tribuny začnou plnit. Jenže to už je tvůrce dávno pryč ze stadionu a povzbuzování k němu dolehne jen málokdy.
Co s tím? Najděte si cestu na staďák. Třeba tak, že svý čtenáře normálka poprosíte vo poplácání po ramenou. Kdysi jsem to udělal ajii v Milým zlatým. Zabralo to. Když budete dostatečně dlouho sví a zároveň budete vostatním člobrdům přinášet fajnú hodnotu, pár procent fanoušků se dřív nebo pozdějác vozve.
Že je to málo? Zdání klame. Poctivej tvůrce má příznivců daleko víc, než si myslí. Jak si můžu bejt tak jistej? Tak schválně:
Kolikrát jste u telky uchcávali nad výkonem ňákýho herce?
A kolikrát jste mu napsali, že to zahrál na pána?
Taky ani jednou? No vidíte, a takovejch nás je...
Ne, fuckt se tu nechcu srovnávat s halywůdskejma hvězdama. Ale princip je stejnej. Většina úsměvů, souhlasnýho pokyvování nebo slz dojetí se k tvůrcům nedostane. Navíc těch pár skalních fanoušků, kteří nám pomocí byť sebekratšího vzkazu dodaj vobří chuť do další tvorby, se k tomu dost často vosmělí až po dlouhý době.
Holt získat si důvěru a vybudovat si vztah fuckt není 10sekundovej sprint. A dvojnásob to sedí na placený služby. Většina kolegáčků se ke mně šla nachytřovat až po mnohaměsíční nebo i mnohaletý „známosti“ skrz ňůsletr, blog, socky nebo jiný veřejný vystupování.
Prostě vyděržaj, tvůrče! Voni tam někde ti tví skalní fandové jsou. Jen možná nevijou, že bys skákal jak Skippy, kdyby ti dali echo, že tě žerou, lovískujou nebo aspoň rádi čtou. No, a někdy se navíc vylíhnou tam, kdes na to dosud nebyl zvyklej. 👇
Pokovidovej šok Na volný noze
Tři roky jsem poctivě chodil na think-tanky grupy Na volný haksně. Hodně mě to bavilo. Teda až do chvíle, kdy skončil ofiko program a začal networking. To jsem většinou půlhodinku poklábosil s Danonáčem Šáchou a pak místo bezprizorního postávání v koutě zvolil úprk k autu.
Další tři networkingový roky zabil mimo jiný covid. Online náhražky byly snad ještě horší než ty vosobní. Letos v lednu jsem se tak celkem těšil na živej sraz volnonožců v Brně. Navíc jsem věděl, že kromě Dana bych tam měl potkat aji dvě prima žabky. Dávalo mi to šanci, že tentokrát tam nebudu trčet jako Milouš Jakešů v plotě.
Na místě přišel šok. Šel jsem z ruky do ruky. Potkal jsem tam hafo svejch kurzistů, kliošů, dodavatelů nebo známejch. Co potkal. Voni se ke mně nadšeně hlásili! Bylo jich fuckt tolik, že jsem ani se všema nestihl prohodit tolik slov, kolik bych chtěl. Byla to pro mě úplně nová situace. Poprvý jsem si přál, aby takovej večer neskončil.
Co stálo za touhle změnou? Podle mě stačilo vydržet dostatečně dlouho. Během těch tří let offlajnovýho vakua jsem vytvořil mraky novejch věcí. Navíc ty starý se rok co rok dostávaj k novejm a novejm lidem. K lidem, který bych určo neměl jak oslovit, kdybych veškerej svůj pracovní čas dával jen a jen klientům.
Neřikám, že tvůrčí cesta je pro každýho. Statistiky mluvěj jasně: Většině volnonožců stačí prachy vod kliošů. A je to tak v pořádku. Kdyby tvořil každej, kdo by to konzumoval? Ale jestli v sobě máte tvůrčí pnutí, najděte svůj origoš šíp a vystřelte ho do světa. A nevzdávejte to, když na první pohled minete cíl. Šíp není bumerang. Nestačí stát a čekat, co se k vám vrátí. Vykročte vstříc lidem, na který jste mířili, a zeptejte se jich, jak je vaše tvorba zasáhla.
Wifikundace
📝 Psací parťák LEX – Voblíbenej AI nástroj pana Kavkáče na psaní. Bez zbytečnejch fíčur. Založenej na Google docs. Pomáhá hlavně se záseky. Když chcete naťuknout, jak by mohl text pokračovat, stačí napsat +++ a prográmek pokračuje za vás. Appka je zadáčo a zdá se, že bez vomezení počtu příkazů (nebo jsme s Martinem zatím na žádný nenarazili). V čem je háček? Musíte si počkat, až na vás dojde řada. Fčíl na přístup čeká přes 20 000 lidí (bylo i hůř). Ale mám pár linků který dokážou tuhle mega dlouhou frontu přeskočit. Chcete? Písněte. Nebo buďte nejrychlejší… 👇
🔗 Sdílejte vodkaz na e-mail ze svý schránky – Chcete vokázat vobsah ňákýho mejlu, aniž byste ho museli přeposílat? S rozšířením Streak je to hračka. Jenom bacha! Sdílí to aji vodpovědi. Koukněte. Jo, a Streak toho umí daleko víc. Kdysi mi sloužil jako malý CRM.
🧠 Trénuju nedominantní ruku aji voko. Už pár let používám vertikálního myšáka. Stejně mě ale často pobolívá pravačka. Tož jsem si před pár měsíci řekl, že ji zkusím ulevit aji jinak. Třebas tak, že lžicu držím v levačce (teda jen doma), vlevo si dávám aji pití, no a taky druhou myš. Za tu dobu s ní už zvládnu pracovat celkem fajně. Ale dělám to, jen když zrovna nepíšu pro klioše, abych neměl pocit, že s pravačkou bych mohl bejt údernější. No, a vod Vánoc navíc drezuruju aji levý voko. Až díky božskýmu (doslova) krasohledu 🙏 jsem zjistil, že existuje taky dominantní kukadlo.
Kreativní stopa Milýho zlatýho v ledenci
🗣️ Martin Kavkůj mě zpovídal ve svým ňůsletru vo ňůsletrech. Mělo to celkem prima vohlasy. Není divu, páč Martin je výbordelnej novinář. Dost jsem se tam vodhalil a práskl jsem na sebe aji to, který ňůsletry a podkásty žeru. Tož když tak hoďte vočko.
Jednou větou
💌 Ninuš Moravců začla posílat nejvostřejší ňůsletr.
🤖 Nejlepšejší kopík vykokrhal svou vizi copywritingu v časech AI.
🖥️ Tomáš Baránků představil alternativu k záložkám a připnutejm kartám v prohlížeči.
Malá domů
Takhle pomáhám kolegáčkům copywriterům
💰 Kurz cenotvorby – Wifikundace, který vám pomůžou makat míň za víc. Začínáme už zejtra. Přístup dostanete vokamžitě po zaplacení. DALŠÍ BĚH AŽ V ROCE 2024!
🤝 Mastermind – Malá skupinka, velká důvěra, a hafo AHA momentů. Rezervujte si flek na dubnovej termín.
📶 Konzultace a mentoring – Konstruktivní dialog, kterej vás posune na vyšší level.
A pro firmičky by něco nebylo? Jasan že jo!
🎓 Copyosvětovna = 2v1: školení copywritingu + textařskej worshop
Líbí se vám tohlencto čtivo a máte nutkání se revanšovat?
Přepošlete Milýho i zlatýho kamarádům. Písněte mi, co se vám líbilo nejvíc.